V roce 1932 Avia vyjednala s firmou Hispano Suiza koupi jejího nejmodernějšího motoru, řadového dvanáctiválce HS-12Ydrs (a kanónové verze HS-12Ycrs) o výkonu 632 kW (860 k). To dalo popud k vývoji nového letadla pro tento motor.
Ing. Novotný vzal za základ typ B-34, který výrazně zmodernizoval. Diky jemné kapotaži, velmi kontrastující s původnim "bachratým" provedením B-34, letoun získal na eleganci. Pro stavbu prototypu v Avii využili drak letounu B-234, a tak mohl prototyp (označený jako B-34.2) vzlétnout již 25. května 1933 pilotován V. Kočím.
Letoun byl pohaněn dovezeným motorem HS-12Ybrs, měl otevřený pilotní prostor a výzbroj čtyř kulometů ráže 7,92 mm (dva v trupu a dva ve spodním křídle). V záři 1933 byl letoun přeznačen na B-534.1.
Od 8. záři prototyp zkoušeli piloti VTLÚ (Vojenského technického a leteckého ústavu) a porovnávali ho s konkurenčními typy Letov Š-231 a Praga E-44.
5. záři 1933 vzlétl druhý prototyp (B-534.2), který Avia postavila pro účely továrního předvádění. Tento letoun byl aerodynamicky zdokonalen: měl kryty kol, uzavřenou pilotní kabinu a jinou kapotáž motoru.
Dne 14. dubna 1934 na tomto letounu dosáhl V. Kočí národního rychlostního rekordu průměrnou rychlostí 365,744 km/h (nameřene maximum az 395 km/h). Dalsi konstrukční a technologické úpravy byly vyzkoušeny na prvnim prototypu, se kterým v červenci 1934 havaroval rtm. V. Holubec, a musel být postaven prakticky znovu. Zálet zrekonstruovaného prototypu proběhl 26. srpna 1935, ale jiz 12. září 1935 s ním smrtelně havaroval B.Dragoun v Hradci Králové a letoun byl zničen.
To už ale firma Avia měla objednávku na prvni dodávku sériových letounů, poté co dne 6. června 1934 MNO (Ministerstvo Národni Obrany) rozhodlo o novém jednotném stíhacím letounu československého vojenského letectva - a tím se stala Avia B-534. První objednávku na 34 kusů firma dostala 17. cervence 1934, která byla po dlouhých jednáních zvýšena na 147 kusů. V průběhu výroby byly postupně zaváděny úpravy, a tak stroje z jednotlivých objednávek (celkem 5) lišily podle různých verzi:
Avia B-534 - 1. verze Tyto letouny byly aerodynamicky na úrovni druhého prototypu, ale postrádaly kryty kol a překryt kabin. Prvni stroje (do výr. c. 47) nesly výzbroj čtyř kulometů - dva v trupu a dva ve spodním křídle. Od výr. c. 48 byly letouny této verze dodávány se dvěma kulomety v trupu. Vojáci postupně odstraňovali křídelní kulomety i na strojích nižších výrobních čísel. Jako dŴvod se udává horši přesnost střelby, zvýšené namáhání křidla při střelbe a nemožnost znovunabití zaseknutých kulometů v křídle.
Dalším a závažnejším nedostatkem byl slabý plech na náběžné hraně horního křídla, který se při vybírání strřemhlavého letu deformoval a způsobil 3 smrtelné havárie (letouny B-534.50, 79, 98). Poté byl potah rekonstruován.
Avia B-534 - 2. verze Vzhledem k demontáži křídelních kulometů se hledala možnost jak palebnou sílu letounu zachovat. Proto se na letounu B-534.139 (od prosince 1935 byl ve VTLÚ) zkoušela montáz všech čtyř kulometu do trupu. Zkoušky byly uspěšné, a proto byla urychleně zavedena sériová výroba této tzv. 2. verze. Na strojích této verze se začaly zkoušely stavitelné vrtule, kryty kol podvozku a kapkovité kryty kabiny.
Avia B-534 - 3. verze V roce 1936 objednalo MNO dalšich 46 kusů (čísla 148 - 193), které byly jako v případe první objednávky také dodány ve dvou verzích. Třetí verze se od druhé lišila jen jediným lapačem vzduchu pro kompresor pod vrtulovým kuželem a kapotami kol podvozku.
Avia B-534 - 4. verze Tato Avia B-534 se výrazněji lišila od předchozích verzí - měla krytou kabinu vytápěnou teplým vzduchem. Nová byla také kovová vrtule Letov Hd-43. Výzbroj byla stejná jako u třetí verze (tedy 4 trupové kulomety vz.30 ráže 7,92 mm) a byly použity kapoty kol podvozku. Tyto kapoty se však někdy u útvaru demontovaly (na polních letištích se totiž zanášely a blokovaly kola). V této verzi byly dodány také další objednávky MNO a to 134 letouny (1936), 50 (1937) a 68 (1938). Od čísla 194 byla kluzna patka nahrazena ostruhovym kolečkem. Letouny z těchto objednávek měly take vybavení pro noční lety (osvětlení přístroju, poziční světla a nosič osvětlovací pumy).
Avia Bk-534 Již od počátku vývoje Avie B-534 se počitalo s montaží kanónu ráže 20 mm. K dispozici byla i "kanónová" verze motoru HS-12 Ycrs, která umožnila montaž kanónu mezi hlavy valců a střelbu dutym hřídelem vrtule. Tento motor byl od roku 1936 zkoušen na druhém prototypu B-534. Spolu s kanónem Hispano 402 byly zachovány dva kulomety vz. 30. MNO ale trvalo na montaži Švýcarského kanónu Oerlikon FFS-20, pro který se muselo rekonstruovat umístění i tvar patek motoru, ovládaní a další prvky. Toto vše se zkoušelo na prvním letounu této verze - Bk-534.501 - až od 29. dubna 1938. Do zahájení seriové výroby této verze (léto 1938) nebyly problémy vyřešeny a tak se místo kanónu montoval třetí kulomet vz.30. Tak se vlastně Bk-534 staly hůře vyzbrojené a s menšim doletem než standartní B-534 4. verze (se kterými se, až na jinou spodní čast krytu motoru, shodovaly). Z objednávky na 55 a později na dalšich 66 kusů naše letectvo převzalo do okupace jen 58 kusu. Zbytek už přebirali okupanti.
Dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kovová kostra trupu a ocasních ploch potažena plátnem (kromě krycích plechů na přídi). Křídla měla konstrukci dřevěnou a též byla potažena plátnem. Řadový motor poháněl dvoulistou, dřevěnou vrtuli. Podvozek pevný s ostruhou.
| Rozpětí | 9,40 m - 30ft 10inch |
| Délka | 8,20 m - 26ft 11in | Výška | 3,15 m |
| Nosná plocha | 23,56 m2 |
| Hmotnost prázdná | 1460 kg |
| Vzletová | 1980 kg |
| Rychlost max. | 390 km/h- 211 kts |
| Stoupavost | 15,0 m/s |
| Dostup | 10600 m / 35000ft |
| Dolet | 600 km |
| Motor | Avia HS-12Ydrs 650 k/860 kW |
| Výzbroj | 4x vz. 30 ráže 7,92 mm, 6x 10 kg nebo 4x 20 kg pum |